Recenze k TR7

10. ledna 2009 v 19:30 | lucik
Tomb Raider Legend
Je těžké vylézt na vrchol, ale snadné z něj spadnout až úplně dolů. Lara Croft o tom ví svoje a právě teď se snaží usilovně šplhat. Tvůrci do nového Tomb Raidera dali hodně a teď konečně nastal čas zhodnotit plody jejich práce. Povedla se herní resuscitace nebo ne?
-
Snad žádná herní série neprožila takový pád z absolutního výsluní fanouškovského zájmu do bezedných hlubin herní tragédie, jako právě série s Indiana Jonesem v kalhotkách v hlavní roli. Tedy...teď jsem měl na mysli Tomb Raider a Laru Croft, která se svými dobrodružstvími jakoby z oka vypadla slavnému filmovému archeologovi, ne nějakou úchylnou hříčku s Harrisonem Fordem pobíhajícím v dámském spodním prádle. Každopádně první Tomb Raider přesně před deseti lety nastolil nový standard umístění kamery do dnes už profláklého pohledu třetí osoby. Ovšem první díly okouzlily zástupy hráčů i chytlavou hratelností a nezapomenutelnou atmosférou. Tajuplné prastaré chrámy naplněné smrtelnými pastmi, nekonečné jeskyně plné děr a podobné lokace jen nerady vydávaly svoje skryté poklady, ovšem před hráčem ovládanou sexy archeoložkou neměly šanci. Věčná škoda, že s přibývajícími díly lineárně klesala jejich kvalita až pro smutný konec v podobě paskvilu jménem Angel of Darkness.
To jsou nápady, stát na vlaku * Co jsi to zase rozbila? * Ach ano, Lara čas od času zvlhne
Naštěstí se v Eidosu nechtěli nejslavnější ženské herní postavy vzdát a reserukci Lary Croft vzali pěkně od podlahy. Za prvé vyhodili původní vývojáře z Core Design a práce předali studiu Crystal Dynamics. Navíc do týmu přibrali designera a animátora prvního dílu - Tobyho Garda. Zbytek byl otázkou několika let práce, tuny nezbytného hypu a Tomb Raider: Legend se mohl přiřítit snad na všechny možné platformy. A dnes se podíváme na zoubek verzi pro PS2.
Rodinná pouta
Příběh začíná v době, kdy se malá Lara ještě nemusela shánět po podprsenkách nadměrné velikosti. Během letu nad Himalájemi se jejich letadlo zřítilo, Laře se naštěstí podařilo i se svou matkou přežít, ovšem následné události změnily hlavní hrdince celý život. O pár let později se už dospělá Lara dozvídá o tajemných monolitech kdesi v Bolívii, které mají cosi společného s událostmi z dětství. Později se do všeho přimotají starobylé legendy, tajemný artefakt, dávno mrtvé kamarádka, Yakuza, Lařiny rodiče, mocné síly a další propriety pořádného dobrodružného příběhu. Děj sice dokáže ke hře připoutat, ale jako celek trpí nedostatkem pořádných zvratů a useknutým koncem, který vás nechá jen tupě zírat na závěrečné titulky s otázkou: "A to je jako vše?"
Snad tady nejsou na zemi připínáčky * S vlakem o závod * Ohnivé pasti nesmí chybět
Svůj podíl na všem nese až neuvěřitelná krátkost a nízká obtížnost hry, zvlášť oproti předešlým dílům. Legend se dá na střední obtížnost totiž dohrát během nějakých sedmi hodin. Což zhruba odpovídá necelé jedné hodině na úroveň, kterých hra nabízí osm, přičemž ta poslední je více méně jenom souboj s bossem. Pravda, nepočítám dům Croftových, ale to je pouze taková pseudo úroveň nesouvisející s dějovou linkou. Ovšem nízký počet úrovní má výhodu - velkou pestrost. Co level, to zcela odlišné prostředí. S Larou procestujete snad všechny kouty světa, začínáte v Bolívii, dál se podíváte do Ghany, Peru, Kazachstánu nebo třeba i Japonska a Anglie. Budete překonávat překážky v zarostlé džungli, písečném městečku, uprostřed zasněžených hor či v hlubinách tajné ruské laboratoře. Jako milý bonus se kromě úrovní mění i garderoba hlavní hrdinky, jenž se nelimituje na její obvyklé kraťásky a tričko zvýrazňující její ženské křivky. Však chodit v něčem podobném uprostřed zmrzlých hor Nepálu by byla čirá sebevražda. Takže přijde řada na teplý modrý svetr a pořádný kabát, jindy se hodí motorkářské oblečení, na párty se nesmí obejít bez odvážných večerních šatů atd.
Už zase skáče přes propasti
Šaty sice dělají člověka, ale rozhodně neudělají pořádnou hru. Hratelnost je tou správnou ingrediencí a Legend jí rozhazuje plnými hrstmi. Hra se navrátila na úplný začátek, hlavní roli má šplhání, ručkování, skákání přes propasti, vyhýbání se vražedným pastem, posouvání obrovských šutrů, tahání za páky a další legrácky, jenž vám brání v cestě za vašim cílem. Nová Lara míří víc k širšímu publiku, hra dokáže akceptovat případné nedotažené pokusy o skok a postava se automaticky chytá okrajů. Zmizela nutnost až frustrující preciznosti prvních dílů. Tím pádem výrazně ubylo potřeby opakovat ten samý přeskok přes propast znovu a znovu. Naopak, všechny akrobatické prvky se provádí velmi snadno, že špatně odhadnete skok se skoro nestává, ovšem hra vás drží v pozornosti jiným způsobem. Čas od času se Lara chytí pouze jednou rukou a vy musíte během krátké chvilky zmáčknout tlačítko, aby nespadla. Narazíte i na pasáže jako vypadlé z Resident Evila 4. Během animace na vás vyskakují velké ikony tlačítek, na které musíte zareagovat jejich stisknutím. Pokud se vám to nezdaří, Laru čeká smrt. Z nich některé jsou vážně vtipné, třeba když Lara přeskakuje s motorkou ze střechy na střechu a ve správný okamžik se stroje nepustí, to se pak pěkně rozmázne o protější stěnu. Dost často podobné pasáže nastupují rovnou z ingame animace, což na vás klade požadavek se plně soustředit celou dobu.
A jako v tělocviku * No nevypadá skvěle? * Obě ruce patří na řídítka
Kromě těchto miniher se ale Lara naučila i novým akrobatickým kouzlům. Stále sice neběhá po stěnách jako Princ z Persie, ale dokáže se roztočit na hrazdě a přeskakovat z jedné na druhou. Stejně tak od Prince odkoukala přeskakování ze sloupu na sloup. Nechybí oblíbená šipka, kterou jsem během, hry ale využil jenom jednou. Víc se hodí možnost rychlejšího ručkování, šplhání či plavání, stačí jen rytmicky mačkat to správné tlačítko. Na animacích zapracovali tvůrci víc než kdy jindy, všechny akrobatické eskapády vypadají naprosto živě a skvěle. Dokonce bych řekl, že i lépe než už ve zmiňovaném Princovi. Věčná škoda, že skákací pasáže nejsou o něco větší výzvou. Snad za celou dobu se mi nestalo, že bych nevěděl, jak dál pokračovat. Ani žádná z hádanek vás na místě nezdrží víc než pár minut. Pravda, hra díky tomu hezky odsýpá a zbytečně se nenervujete.
Člověk by ve výbavě archeologa čekal nějaké štětečky, lopaty, krumpáče a podobné propriety, ale dnes už se zřejmě tak nepracuje. V největší permanenci, tedy v případě Lary Croft, se stává lanko s magnetem na konci. Díky němu si dokáže k sobě přitahovat některé předměty či protivníky a za druhé slouží stejně jako bič Indiana Jonesovi, tedy s ním lze přeskakovat větší propasti. Do temných chodeb podzemních krypt a opuštěných chrámů rozhodně uvítáte za společníka baterku, PDA s různými informacemi jsem otevřel za celou hru jen jednou a to z donucení, stejně tak platí pro použití dalekohledu. Ten mimochodem v sobě skrývá účinný skener, jenž zobrazí všechny aktivní předměty, což se může hodit, pokud nebudete vědět co dál. Osobně sem jej použil jen jednou a to abych věděl, k čemu se vlastně hodí. Podle Tomb Raidera by každý správný archeolog neměl zapomenout na pár pořádných bouchaček, lékárničky a nějaký ten granát pro vyhrocené okamžiky se též hodí.
Plytká palba
Akční pasáže nejsou nijak zvlášť napínavé ani dynamické, protivníci moc rozumu nepobrali a rozstřílet je na kusy nedělá problémy. Ke konci se hodí během přestřelek vyvinout větší aktivitu, protože docela účinné nepřátelské granáty na vás létají čím dál častěji, ale jinak je to slabota. Kromě různě velkých skupinek vojáků na vás občas zaútočí nějaký pes či gepard a tím můžu ukončit část týkající se variability protivníků. Podobně chudý je i arzenál slečny Croftové, kromě vždy přítomné dvojce pistolí s nekonečným počtem nábojů se lze obsloužit z toho, co mile rádi poskytnou (mrtví) vojáci. Jedná se přesně o čtyři kusy, samopal MP5, útočná puška M4, brokovnice a granátomet (plus malé překvapení na konci). U sebe můžete mít vždy pouze jednu zbraň a za celou hru jsem si vystačil s emčtyřkou, v případě momentálního nedostatku munice posloužily k vyčištění životního prostoru pistole. Lara zvládne během bojů spoustu efektních pohybů; kopání do protivníků, srážení skluzy, přitahování kotvou, uskakování před střelbou a nechybí ani určitá forma obligátního bullet timu. Jenže nikdo vás nenutí tyhle vychytávky používat, všechny přestřelky se dají snadno zvládnout bez nich.
Sestřelit panel bude efektnější * Vidíte tu eleganci? * Tak co dnes dávají? Satelitní snímky?
Pravda, občas se hodí využívat různých pomůcek, jako výbušné barely, obří monitory, hromady kamení atd. kterými lze zredukovat nepřátelské stavy bez zbytečné ztráty munice. Boje nejsou až tak tragické, nijak zvlášť neotravují a neboří plynulost hry, ale žádná sláva to není. O něco lépe jsou na tom souboje s bossy, kterých si užijete všehovšudy pět. A přestože se u nich zapotíte víc, než u běžných střetů, nijak zvlášť obtížné nejsou. Stačí přijít na správný způsob likvidace, ale ten je vždy očividný, stačí být pozorný. Kromě střílení při běhání po vlastních si užijete i něco střílení při jízdě na motorce. Kromě detailu, že motorku najdete vždy na tom nejnepravděpodobnějším místě, třeba na kolejích v ústí tunelu, se jedná o povedené části hry, kterým dynamičnost nechybí. Ovládání motorky je arkádově intuitivní a díky dostatku lékárniček rozesetých po cestě vám tyto pasáže nebudou dělat větší problémy, pokud se tedy nerozmáznete o nějakou stěnu či strom.
Troška make-upu
Verze pro PS2 vypadá po grafické stránce výborně, design úrovní se povedl na jedničku, zdařile mixuje pobíhání v exteriérech a interiérech a přináší spoustu nezapomenutelných okamžiků. Třeba takový skok z dvacetimetrového srázu do modré laguny, či návštěvu dávno opuštěného muzea Artušovského mýtu, víc nebudu prozrazovat. Monumentální architektura starých chrámů a kobek dokáže sebrat dech a navodí stejnou atmosféru, jako první díly Tomb Raidera. Model Lary se povedl na jedničku, vypadá daleko živěji a reálněji než v předchozích dílech. Ostudu nedělají ani ostatní postavy, možná až na klasické uniformní vojáky. O výborných animacích jsem už pár vět vypotil, za zmínku stojí zapojení fyziky, ať už ve formě rag doll efektu, či realistického pohybu různých beden, lustrů, obřík koulí a tak podobně. Výtku si ale Legend zaslouží za občas kolísající frame-rate.
Prostředí je jednoduše kouzelné
Skvělou atmosféru podporuje velmi podařená hudba, která si rozhodně zaslouží vlastní soundtrack. Realistické zvuky prostředí by snad nikoho neměly překvapit, na jedničku se povedl dabing. Lara má nový hlas, ale tvůrci vybrali dobře a hlavní hrdinka získává větší hloubku osobnosti. Ale ani hlasy ostatních postav nezaostávají. Hodně se mi líbí časté konverzace mezi Larou a zbytkem jejího týmu, jenž ji podporuje radami přes vysílačku, opět to hodně dodává celkově většímu "zlidštění" celé hry.
Čas vykrádat hrobky
Na začátku jsem hře vytýkal krátkou herní dobu, ale ta se dá natáhnout sbíráním skrytých bonusů rozesetých po většině úrovní. Bonusy vám následně odemknou různé artworky, nové oblečky pro Laru, cheaty, životopisy postav, 3D modely a další spoustu podobných drobností. Každou úroveň si můžete zkusit projít na čas a chvíli vám zabere průzkum Croftovic sídla, což je ta zmiňovaná úroveň mimo. I tak se herní doba stala asi největším problémem nového Tomb Raidera. Když si vzpomenu na první díly, je to až k smíchu. Minimálně čtyři další úrovně by hře jenom prospěly.
Světlé stránky hry
  • Střídání prostředí
  • Audiovizuální stránka
  • Pohodová hratelnost
  • Nové prvky
  • Živější Lara
Temné stránky hry
  • Slabší přestřelky
  • Moc jednoduché
  • Příliš krátké
Ale musím skončit pozitivně, protože i tak na mě Tomb Raider: Legend působí. Rozhodně se jedná o krok správným směrem. Hratelnost se vrátila do správných kolejí, tvůrci přinesli dost nových a svěžích nápadů, herní prostředí jsou vynikající a technická stránka hry podařená. Každopádně se dá najít dost slabých míst na vyspravení. Hlavně by borci z Crystal Dynamics mohli zapracovat na délce hry, nějaká další vložka kromě jízdy na motorce by se hodila a konec musí být vyvrcholením předešlých částí, rozhodně se nesmí jednat o takové kýčovité a useknuté cosi. Špatný konec dle mého názoru totiž degeneruje hru daleko víc, než by se zdálo. Přeci jen se jedná o věc, která zůstane v hráčově paměti nejčerstvější. Vezměte si Japonce, ti ví, jak na to, stačí třeba dohrát Shadow of Colossus. Tak snad příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama