Recenze

19. prosince 2008 v 11:00 | lucik

Tomb Raider: The Angel of darkness


Ačkoliv Lara byla již mnoha fanoušky považována za mrtvou, tři roky po vzpomínkovém díle Chronicles přichází šestá hra, The Angel of darkness..již název napovídá, že tentokrát jde o něco jiného, než na co jsme byli zvyklí. Hra vyšla netradičně v druhé polovině června 2003 pro PC, PlayStation a Mac. Lara je stále hlavní ikonou Core Designu, který hru vytvořil. Ani vydavatel se nezměnil, stále Eidos. Šlo nejen o jednu z nejočekávanějších her TR série, ale i celkově. Hráči i Lara jsou o 8 let starší, než při prvním TR (Lara samozřejmě jen orientačně) a skutečně, všichni jsou dospělejší, hráči chtějí víc a Lara potěmněla, je bledá, plná nelítosti, ale také touhy po očištění svého jména. Tentokrát jí totiž osud nastolí nelehkou cestu:

Na začátku se dozvídáme, že Lara, která je zpět z Egypta a na prosbu jejího bývalého učitele, Von Croye, odlétá do Paříže. Setká se s ním v jeho apartmánu, kde jí Werner požádá o pomoc při
hledání jistých Obscurových maleb, tajemných artefaktů, po kterých touží jistý Eckhardt. Werner si dobře uvědomuje, že tento "klient" je šílenec a že není bezpečné s ním uzavírat ďáblovu smlouvu. Ovšem Lara stále nezapomněla na to, co se dělo v Egyptě a proto odmítá a je na odchodu. Werner se jí pokouší zastavit, ovšem následně je Lara omráčena, ztrácí vědomí a po probuzení nachází svého učitele mrtvého. Nemá čas, protože je hlavní podezřelou z vraždy.
Příběh je jednou z nejlepších částí hry, důležitější, než tomu bývalo v minulých hrách. Vždy totiž hráč nejen hraje, ale také bádá, protože zde se nejedná o nějaký vzácný artefakt, nýbrž o krvavé vraždy, okultistické znaky a dávno vymřelou biblickou rasu.
Po ději je třeba zmínit grafiku, ta má totiž dvě tváře: Prostředí, kterým Lara prochází, je hezky a detailně vykresleno, ovšem zároveň se jedná o hru s největším počtem grafických chyb a bugů z celé herní série. Autoři měli dobrý nápad, jenže si sami na sebe nabrousili kudlu, protože do éteru vypustili nedoladěnou hru. A grafika není to jediné, co zde zakopává levou nohou o pravou.

Zatím si však pojďme zhodnotit lokace, neboť ačkoliv jich ve hře není mnoho, povedly se. V první části hry tvůrci využili to, co může nabídnout Paříž a tak hned po tom, co se Lara vymotá z temných uliček pařížského ghetta, zamíří do Louvru. V tom mají autoři mé uznání, neboť bych jen těžko vymýšlel záminky, proč se má Lara Croft najednou ocitnout v Louvru. Autoři však zápletku tohoto místa vykoumali na jedničku. A v druhé polovině, naši slovenští čtenáři prominou, nastává chvíle pro nás, pro Českou Republiku, neboť Laru osud zavede do matky měst, stověžaté Prahy.
Bohužel, Lara nenavštíví žádnou naší turistickou lokaci, pouze zasněžené náměstí, ovšem na druhou stranu budovy jsou zde v poměrně povědomém stylu.. Zajímavé je ale všimnout si, že některé nápisy uvnitř českých budov jsou napsané v našem jazyce - autoři si však hlavu nelámali a tak můžete narazit například na mnoho nesrozumitelných vět...minimálně vás ale pobaví. Rozumějte, za chybný pravopis ve hře nemůžeme mít autorům nic za zlé, ale mírně to kazí už tak poškrábaný lesk hry.

TR6 je ve změnách přeborníkem, ovšem ne vždy jsou to změny příjemné. Například vás může zamrzet, že si Lara nemůže zastřílet ze svých klasických pistolí. Lařin arzenál byl celkově změněn, jsou zde různé malé i velké zbraně, ovšem jedna z mála, které zůstaly z předchozích dílů je jistá variace brokovnice. Některé pistole ovšem stojí za to, třeba s uspávacími šipkami či elektrizující zbraň. Stejně tak jsou pozměněny lékárny: Těmi nejslabšími jsou čokoládové tyčinky pro doplnění energie, nejlepší jsou klasické Large Health Packy.
Další výraznou změnou je systém secretů. Dá se říct, že jistá tajná místa s bonusy občas najít můžete, ale na klasický zvuk a dobrý pocit je třeba zapomenout - nic takového v této hře není.
Interaktivnost hry je podpořena něčím, co v TR ještě nebylo: Lara může přijít k některým osobám a mluvit s nimi. To je nejen možné, ale také důležité pro budoucí vývoj hry: postavy vám totiž můžou prozradit některé podstatné informace. Všechny dialogy ve hře jsou podepřené titulky,takže doporučuji stáhnout si češtinu - pro lepší pocit z děje.
Bohužel zde není žádný dopravní prostředek, interaktivnost hry tím ale moc netrpí.
Nepřátelé nejsou tak rozmanití, jako tomu bývalo dříve: Zde jsou to hlavně lidé a pár kostlivců. A bossové, ti jsou někdy dosti těžkopádní, ale když zjistíte, co a jak, dají se všechny zvládnout.

Lara je také úplně jiná - vypadá přitažlivěji, než kdy dřív (však má také 5000 polygonů - 10x víc, než měla v Chronicles). Ovšem to není to jediné, co se změnilo. Lara například sílí během hry. Na začátku neumí sprintovat a sotva přeskočí nějakou tu propast. Když si však trochu zacvičí, zaposunuje bednami, oznámí vám, že je nyní silnější a že by možná mohla zkusit skočit tu mezeru, do které už několikrát zajela. Stejně tak se postupně prodlužuje čas, po který může Lara ručkovat a tak dále. Sprintování však příjde až v druhé polovině hry.
Naše hrdinka však není na všechno sama: TR:AOD má i druhou hratelnou postavu, Kurtise, bývalého legionáře, který touží po pomstě onomu Eckhardtovi, proto se s vámi spojí a v několika levelech Laru nahradí (více o Kurtisově postavě najdete ZDE). Kurtis je ve hře nesmírně důležitý, neboť právě s ním je propleten veškerý děj a jestli se někdy mluvilo v souvislosti s TR o jiné postavě než o Laře, byl to právě on.
Změna, která se však na hře podepsala negativně, je ovládání: Dříve mohlo být těžké se ho naučit, ale na druhou stranu bylo plně funkční. Zde však Lara i Kurtis provádějí pohyby docela
dlouho po tom, co jim je zadáte. Zmiňováno je to především u Kurtise, ale i Lara je zde dosti nemotorná. Například než se rozběhne, udělá pár kroků pomalou chůzí, což se příliš nevyplácí, chcete-li přeskočit dvaceti metrovou propast a na rozběh máte dva tři kroky. Udejme příklad: V druhém levelu je místo, kde musí Lara vylézt na bednu, aby se mohla při skoku zachytit zábradlí, které je poměrně dost vysoko. Lara se rozběhne, ovšem namísto, aby skočila, tak spadne z bedny a teprve potom skočí - v tomto okamžiku jsem měl pocit, že spolknu myš.
Co mírně zlepšuje pocit ze hry, jsou nově zabudované stealth-prvky. Funguje to tak, že Lara, aniž by někoho upozornila, se může nahnout za roh, aby viděla, co se zde nachází. Také se může zezadu tiše připlížit k nepřítelovi a zlomí mu vaz (au!). Tuto schopnost mnohokrát oceníte, protože v některých částech hry, pokud vás nepřítel zmerčí, houkne a zpoza rohu se vyrojí deset dalších. Takto si můžete ušetřit nejen čas, ale i cenné náboje. A hlavně nervy. Na druhou stranu je třeba zmínit, že nepřátelé jsou víceméně tupí, umělá inteligence nedosahuje potřebných kvalit a tak je docela jedno, jestli na vás příjdou 3 nebo 30 - stejně jsou tu všichni jen proto, aby se nechali dobrovolně zabít bez sebemenších reakcí.

Myslím, že je pochopitelné, že v tomto díle není sídlo. Rutinní trénink na začátku hry byl také dost omezen, ovšem pár základních pohybů vám Lara vysvětlí a na začátku stejně neumí vše.

Hudební doprovod je dost odlišný: Část hlavního motivu sice zůstala, hudba je však pochmurnější - to ovšem sedí k atmosféře hry a není tedy nic, o co bychom přišli, nádherná je stejně. Autory hudby jsou Martin Iveson a Peter Connelly, byla nahrána Londýnským symfonickým orchestrem.

A jak působí TR6 na širokou veřejnost? Většina hodnotících se shodne na tom, že jde už o něco trochu jiného, než doposud. Ovšem často je to "jiné" hlavně v negativním slova smyslu...TR6 totiž může některé konzervatiní fanoušky odradit, navíc chyby dělají své.
Když prohlédneme celou sérii, tento díl sklidil asi nejvíce kritiky ze všech. Je mnoho těch, kteří ho nepovažují za špatnou hru, ale není to žádné terno a nedodělaná grafika, divné ovládání a pár dalších problémů nutí se zamyslet.
Kdybychom měli několika slovy co nejstručněji ohodnotit AOD, stačilo by říct "pěkný, ale nedoladěný". Autoři totiž mnoho času předělávaly to, co už bylo hotovo a co nebylo, to se muselo rychle stihnout na konec. Údajně hra přišla o 70 procent toho, co v ní mělo být. Navíc spory s vydavatelem ohledně data vydání také udělaly své.

Můj názor na tuto hru je ovšem mnohem pozitivnější, než samotná recenze: Za Core a tuto hru se vždy s chutí postavím, ale článek má být objektivní, tak doufám, že je. Každopádně je ale AoD, i se svými zápory, mým oblíbeným dílem a získal si mě příběhem, krásnou atmosférou a zábavným hraním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama